Hanč a Vrbata |
Příběh
Bohumila Hanče a Václava Vrbaty se stal hrdinnou ságou českého lyžování.
Vše se událo dne 24. března 1913. Na Labské boudě se scházejí účastníci
„VII. Mezinárodního lyžeckého
závodu distančního na 50 km o věčně putovní cenu Českého zemského
svazu ku povznesení návštěvy cizinců v království českém“.
Jeden z šesti účastníků je i Bohumil Hanč.
24. března v sedm hodin ráno
závodníci startují v půlminutových intervalech, všichni
nasadili ostré tempo. V časných ranních hodinách z Mříčné
u Jilemnice vyjíždí Hančův kamarád Václav Vrbata podívat se na závod.
V osm hodin začíná pršet a déšť se kolem deváté hodiny mění
na sněžení. Po desáté začíná již hustě chumelit a zvedá se ostrý
vítr. Kontrolním bodem na Sněžných jámách projíždí Hanč jako
první a tak se nedozvídá, že ostatní závodníci pokračování v soutěži
již vzdali. V poledne Hanč opět projíždí kontrolním bodem na Violíku,
rozhodčí si uvědomuje, že více jak hodinu neviděl jiné závodníky
a snaží se to Hančovi sdělit, ten ho neslyší a pokračuje dál.
Kolem čtvrt na dvě se již začínají objevovat obavy o Hančův osud,
jeho soupeři se tedy vydávají ven
do vánice, aby se ho pokusili najít.
Němec Emmerich Rath Hanče nachází, ležícího na Zlatém návrši.
Zprvu ho nepoznal, protože Hanč má na sobě kabát a čepici, v těch
ale ráno nestartoval. Hančovi lyže nechává zabodnuté ve sněhu a sám
se pokouší Hanče dopravit
do bezpečí, zhruba po půl kilometru si uvědomuje, že na to sám
nestačí. Proto ho opouští a jede pro
pomoc, na Labskou boudu přijíždí kolen půl třetí
a ihned se dává dohromady záchranná výprava. Po třetí hodině
je Hanč přivezen na Labskou boudu a uložen nejprve ve studeném pak v teplém
pokoji, následují marné oživovací pokusy.
Tou dobou jde po Zlatém návrší
místní, lehce dementní Němec, vidí lyže a u nich ležícího člověka,
který na něj něco volá. Nerozumí a jde dál. Kolem čtvrté hodiny přichází
na Mísečky, kde dostává
najíst a vzpomíná si
na to co viděl. V té
době na boudu dorazil i ing.
Fischer ( ředitel závodu ), který také hledal Hanče. Nepochybuje, že
se jednalo o pohřešovaného Hanče a vyráží zpět na Zlaté návrší.
Tam nachází muže, kterého stále považuje za Hanče a zahajuje
transport na Mísečky. Setkává se s lidmi, kteří
mezitím zaslechli o
nálezu člověka a od
nich se dozvídá, že skutečný Hanč leží mrtev na Labské. Po marných
pokusech o oživení neznámý umírá. Identifikován je až druhý den v márnici
jako Václav Vrbata.
Co se stalo mezi dvanáctou a
druhou hodinou se dnes již s určitostí
nedozvíme. Na základě faktů, můžeme usuzovat následující.
Hanč se potkává s Vrbatou, a ten mu dává svůj kabát a čepici.
Snaží se pokračovat v závodě, ale jeho organismus je natolik vysílen,
že padá do sněhu a Rath ho tak nachází kolem třičtvrtě na dvě.
Vrbata se v těchto místech příliš nevyzná a tak pravděpodobně
bloudí, až nachází Hančovy lyže, které tam zapíchl Rath. Asi ve čtvrt
na čtyři vidí postavu, ta si ho nevšímá a on nemá sílu ho dohonit.
Čím dál více prochládá a nakonec umrzne.
O této události si lidé vyprávějí
již více jak devadesát let. Některá fakta se vytrácejí jiná se
zveličují. A tak nám výklad
záhady dává prostor k vyprávění
o velkém
hrdinství a přátelství. |
|